....
V lednu tohoto roku jsem sbalil svoje nádobíčko a vyrazil s kamarádem po dlouhých 13 letech na 5 dní na Island. Těšil jsem se na zimní krajinu a hlavně na to, jak budu moc fotit celý den, tedy 6 hodin. Východ slunce je v přijatelných 11 hodin ráno a západ po čtvrté odpoledne.
Celý týden jsme měli vynikající světelný podmínky a nejinak tomu bylo poslední den. Ráno jsme byli na jihovýchodním pobřeží u města Höfn fotit podle mě jednu z nejrásnější perel Islandu, horu Vesturhorn. I když v tuto roční dobu je na Islandu turistů požehnaně, měli jsme ji celou pro sebe. Našli jsme kompozici a pak hodinu čekali až Island představí svou světelnou show v celé své kráse. Cestou k autu jsme nic neříkali, ale úsměv od ucha k uchu mluvil za vše.
Při ceste zpět do Reykjaviku jsme se jestě stavili u ledovcové laguny Jökulsarlón. Co si dobře pamatuji z roku 2005, ledovcové kry tenkrát dosahovali výšky dvoupatrových baráků a teď jsem je musel v jezeru skoro hledat!
Na úplně poslední fotku jsme se vydali na Diamantovou pláž, která je jenom přes silnici od Jökulsarlónu. Tento nádherný kontrast mezi oblohou a černým pískem s kusy ledu je v hledáčku mnoha fotografů. V moři jsem si všimnul jednoho většího osamoceného kusu a napadla mě dlouhá expozice, která měla rozmazat moře s oblohou a led měl zůstat perfektně ostrý. Jelikož bylo celkem hodně světla a chtěl jsem fotit okolo 45 vteřin vyndal jsem desetistopý neutrální filtr před který jsem jestě dal třístopý přechodový filtr, abych eliminoval kotrast mezi tmavším mořem a světlejší oblohou. První fotka se celkem povedla, ale chtěl jsem zkusit jestě trochu víc rozmazanějsí. Změnil jsem o stopu clonu, abych mohl prodloužil čas závěrky a to se mi stalo osudným. Když už zvývalo posledních 10 vteřin, slyším lidi kolem zvyšovat hlasy. V zápětí zjišťuji, že se na mě valí trochu větší vlna. Uskakuji dva metry zpatky a z nepochopitelných důvodů nechávám foťák na místě dokončit expozici. S hrůzou sleduji jak foťák padá do moře!
Co jsem cítil jako věčnost, ve skutečnosti trvalo maximálně pár vteřin. Vrhám se zpátky do moře, vytahuji moje sestdecko. Koukám na objektiv, do moře, na objektiv, do moře. Držák i s oběma filtry zmizel nenávratně pryč. Jdu na pevninu a snažím se vstřebat co se právě stalo. Snažím si namluvit, že tohle můj milovaný fotoaparát ještě rozchodí. Běžím do auta, kde vyndavám kartu s baterkou a pořád doufám v zázrak. Až když dorazíme do Reykjaviku, zjišťuji, že důvodem proč foťák ještě chvíli po výlovu chodil byl fakt, že v tu dobu bylo hluboko pod nulou a voda asi vevnitř trochu zamrzla. Začínám čistit povrch a setkávám se s nekonečně mnoho zrnky černého písku, která jsou snad úplně všude a začínám tušit nejhorší. Slaná voda v kombinaci s poměrně silným proudem a černým pískem nakonec zapříčinila, že i objektiv bude asi na odpis. V tuto chvili jestě netuším jestli jsem alespoň zachránil snímky. Vím, jak patetické!
Po návratu domů chvíle napětí a kromě poslední fotky mám vše, uff. Zajdu do dvou opraven, kde mi shodně řeknou, že slaná voda pravděpodobně udělala svoje a že se o opravu ani pokoušet nebudou. Nakonec posílám fotoaparát do Canonu, kde mi udělají podrobnou kalkulaci náhradních dílu a práce. Ano tušíte správně, je to jednou tolik než nový tělo se sklem!
Co teď?
Mám přeci cestovní pojištění. Paní na infolince mě informuje, že mám nárok na pojistnou událost, ale v hodnotě tak dvou filtrů! Jestě mi radí ať zkusím pojištění baráku. Tam se dozvídám, že akontace je hodně vysoká a navíc by mě neposlali peníze, ale fotoaparát s podobnou specifikaci. Zvažuji všechny pro a proti a nakonec beru tu trochu peněz z cestovního pojištění s tím, že si budu moc koupit přesně co chci. To taky činím o měsíc později, kdy beru své poslední peníze a kupuji "jeté" sestdecko dvojku abych mohl pokračovat v mém velkém hoby. Krajinářské fotografii.
Z této zkušenosti jsem se poučil a našel si specializovanou pojišťovnu na foťáky. Všechny moje "hračky" jsou teď pojištěné. Taky jsem rád, že jsem investoval do dobré karty už před tím a zachránil tím všechny fotky. Mimochodem, posledni fotku než jsem foťák utopil si můžete prohlédnout v galerii zima, je to ta úvodni
..
In January, after 13 long years, I packed my gear and set off with a friend for a 5 day trip to Iceland. I was looking forward to the winter landscape, and in Iceland this meant being able to photograph at all times of the day, up to 6 hours of daylight per day. The sunrise in Iceland at this time of year occurs at around 11am, with the sunset being after 4pm. It was also lucky that we had excellent light conditions throughout the week.
On the the morning of our last day, we were on the south east coast of Iceland, close to Höfn, to take pictures of one of the most beautiful spectacles that we could, this being Mount Vesturhorn. Although, even at this time of year Iceland is very busy with tourists, we appeared to have the whole area to ourselves at this time. We found a desirable composition, and then waited for an hour for Iceland to present its light show in all its glory. Following the shoot, which was spectacular, myself and my friend were grinning from ear to ear, the shoot was a fantastic success.
On our way back to Reykjavik we stopped by Jökulsarlón, a beautiful glacier lagoon. This brought back to me a memory I have from 2005 of the icebergs at this location. In 2005 they were at least the height of a two storey house, but now it was almost hard to see them at all.
At the last photoshoot, we went to the Diamond Beach, which was just across the road from Jökulsarlón. I am positive that the breathtaking contrast between the sky and the black sand, peppered with lonely chunks of ice, are a commonly desired capture for any passionate photographer. Whilst surveying the sea I noticed one lone and incredibly inspiring piece for ice. I set my camera for a long exposure, this was to amalgamate the sea with the sky, thus creating a blurred effect in my photograph. I estimated the exposure to achieve this would take around 45 seconds, due to the light conditions, and I decided that it was best to employ the use of a 10 stop ND filtr and 3 stop ND graduated filter. The first image was quite impressive, however, I was keen to blur the image a little more. I was poised to make a second attempt at this image, but was halted by the sound of voices shouting all around me. Suddenly, as I turned, a large wave came crashing towards me. I jumped back to try and avoid it but this meant that my camera remained where it had been, and I watched in horror as it was engulfed by the sea!
Watching this happen felt like being in slow motion. I was thrown back into the sea by the wave. I grabbed my 6D as soon as I could, and realised that the filter holder, along with two filters had been sweeped away by the wave, I guessed that all were gone for good. I retreated to the mainland to try to absorb what had just unfolded. I was still trying to convince myself that my camera, despite this event, is still operational. When we arrived in Reykjavik, and after examination, I realised that due to the sub-zero temperatures, the camera had frozen internally, and therefore still functioned. I began to clean the camera, and met with endless grains of black sand, and it dawned on me that these grains had probably caused internal damage also. Eventually, it transpired that the combination of salt water; black sand and strong water current exposure had caused irreparable damage to the entire camera, including the lens . Already dejected by the loss of the camera, I was still uncertain as to the fate of the images I had taken and the memory card.
Upon my return to England, and a nervous wait, I was ecstatic to discover that the images on the camera were undamaged. I went to two camera repair shops, where I was told that salty water had more than likely done irreversible damage to my camera, and it was beyond repair. As a last resort I sent my camera to Canon. Predictably, their estimates for the spare parts needed, plus labour, came to a grand total of. Yes! You guessed it right! Twice as much as a whole new camera of the same model!
The story does not end here.
Following the news from Canon, I decided to see if it was worth pursuing a claim through my travel insurance to get my camera repaired. Customer services at my insurer informed me that I was actually entitled to a claim, but only to the value of two filters! I was also advised to see if I could claim against my home insurance. Unfortunately, this turned out to not be a sensible option either, as I would have had to pay an excess for claiming, but would then only have received a second hand camera, potentially a less superior model, as opposed to a pay out to purchase a new camera. Having considered all the pros and cons, I eventually took the payout from my travel insurers. At least then I could purchase the exact replacement that I wanted. A month later, I did exactly that, and purchased a second hand Canon 6D mark II so that I could continue my passion, landscape photography.
I would like to share what I have learned from my above experience. It is always important to find and insure with a specialized camera insurance company. All my 'toys' are now insured, so that I do not have to repeat the angst that I ensured in Iceland! Another good tip is to invest in good quality memory cards to prevent loss of images. The last image taken on my camera before I lost it in the sea can be seen on my Winter Gallery, it is image number one
....