Stojím na opuštěném perónu. Na tento moment jsem čekal skoro rok. Hned jak jsem se vrátil minulý rok z Norska, začal jsem přemýšlet, kam bych mohl vyzazit letos. Po krátkém brouzdání internetem, volba padla na Národní Park Abisko na severu Švédska. Plánování mohlo začít. Z nabytých zkušeností jsem věděl, že budu muset pár věcí dokoupit. První byly boty. Jelikož jsem se vrátil se slušnými pochýři, tentokrát jsem boty chtěl mít svoje. Každý měsíc jsem proto přes léto a podzim pořídil postupně zbylé věc. Dokoupil jsem vařič, mapy, letenky, ubytování na první a poslední noc, Garmin inReach mini, jídlo, parkování na letišti a pojištění. Jedna z věcí, o které jsem dost váhal byl stan. Nakonec jsem se ale rozhodl si ho pronajmout. Vlastním sice 5 stanů, ale ani jeden není úplně vhodný do těchto podmínek. Stejně jako stan, tak jsem si také pronajal lyže, hole a pulky. ..I'm standing on an abandoned railway platform. I've been waiting for this moment for almost a year. As soon as I returned from Norway last year, I started thinking about where I could go this year. After a short browse of the Internet I made my choice of Abisko National Park in the north of Sweden, and thus, the planning could begin! I knew from previous experience that I would have to buy a few things. First were the ski shoes. I came back from Norway last year with pretty big blisters, and this time I wanted my own ski shoes. From that point onwards, every month, during the summer and the autumn, I gradually bought the remaining items I needed. I bought the stove, maps, plane tickets, accommodation for the first and last night, Garmin inReach mini, food, my airport parking and insurance. One of the things I was quite hesitant about was the tent, but in the end I decided to rent it. I own 5 tents but not one of them is completely suitable for the conditions of this particular trip, and I also rented my skis, poles and the pulk.
NP Abisko má nejen úžasnou krajinu, ale i celou infrastrukturu kolem. Budu spát a vyzvedávat si věci na jednom místě a dokoupím tam i poslední nezbytné věcí jako je benzín a zapalovač. ..NP Abisko has an amazing landscape, but the infrastructure around it is also quite spectacular. I will sleep and pick up things in one place, and purchase the last essentials I need, such as gas and a lighter, when I get there.
Vlak už dávno odjel. Vstřebávám ten absolutní klid několik minut. Nastává dlouho očekávaný okamžik, nandavám lyže a konečne vyrážím vstříct dobrodružství. ..I step off the train, which then departs, leaving me on the platform. I stand and absorb that moment of calm before beginning my journey. The long-awaited moment has arrived, I put on my skis, and set off for the mountains.
Začínám hned zostra stoupat do kopce a říkám si, že tyto kilometry nebudou zadarmo. Sobotní krásné počasí vyhání sněžné skútry na vyjížďku a já si proto nepřipadám tak osamocený, jak jsem si představoval. Čím víc se ale vzdaluji od civilizace, počet skútrů se zmenšuje a já si užívám tolik vysněný klid. ..I immediately start climbing uphill, and I tell myself that these kilometers will not be easy! Saturday's beautiful weather has brought out the snowmobiles with people going for rides, so I don't feel as alone as I imagined. The more I move away from civilization, the number of snowmobiles and scooters decreases, and I enjoy that much-anticipated peace.
Na co jsem se také těšil bylo kempování. Plán na každý den byl začít stavět stan mezi třetí a čtvrtou odpoledne, 2-3 hodiny před západem slunce, abych měl dostatek času na fotografování. Tomu jsem i uzpůsobil trasu abych nechodil víc jak 12km denně a opravdu si vychutnal zdejší krajinu, než abych honil prázdné kilometry. Původní plán byl přejet nultý den z Abiska vlakem do Norska do stanice Katterat a vyrazit odtud. Bohužel první vlak odjížděl až pozdě odpoledne a já bych ztratil půl dne. Naštěstí jeden vlak jel už v poledne se zastávkou v Katterjåkku. Rozdíl byl jenom v tom, že jsem šel po Švédské straně směrem na chatu Unna Allakas a terén byl víc kopcovitý. ..I was looking forward immensely to the camping. The plan for each day was to start setting up the tent between 3pm and 4pm, 2-3 hours before sunset, so that I would have enough time to take pictures. I adapted the route for this so that I did not walk/ski more than12 km a day, as I wanted to enjoy the landscape, rather than just chasing kilometers and distance. The original plan was to cross the zero day from Abisko by train, to Katterat Station, Norway, and leave from there. Unfortunately the first train didn't leave until late in the afternoon and I would have lost half a day. Luckily, there was one train leaving at noon with a stop in Katterjåkk, which meant that I would walk on the Swedish side towards the Unna Allakas hut, and that the terrain was more hilly!
S sebou jsem měl stan Hilleberg Nammatj 2GT. Ideální tunelový stan s předsíňkou do těchto podmínek. Za horšího počasí se dá krásně vařit vevnitř, ale plán byl samozřjmě strávit co nevíce času venku a kochat se zdejší krásnou přírodou. Každý den jsem seděl před stanem do setmění, poslouchal to ticho, zíral jen tak a vychutnával každou minutu jedné z posledních divočin v Evropě. ..I had a Hilleberg Nammatj 2GT tent with me. An ideal tunnel tent with a vestibule for these conditions. In bad weather, it is nice to cook inside, but the plan was, of course, to spend as much time as possible outside and enjoy the beautiful scenery and nature. Every day I sat outside the tent until dark, listening to the silence, savoring every minute of one of the last wildernesses in Europe.
Jak jsem postupně nabíral výškové metry krajina se měnila. Stromy mizely a zasněžené vrcholky hor mi lemovaly cestu. Čas od času jsem přešel nějaké to jezero. Počasí jsem měl jak na objednávku. Mráz, žádný vítr a sluníčko, prostě kýč. Jestli jsem se bál jedné věci než jsem odjížděl, tak to byl vítr a teplo. Teplota kolem nuly nebo i těsně pod, může být problém. Stan kondenzuje, voda začne kapat na spacák a vůbec všechny věci můžou navlhnout. Po celý týden jsem měl ale štěstí a teplota se k nule ani nepřiblížila. .. As I gradually gained altitude, the landscape changed. The trees were disappearing, and snow-capped mountain peaks lined my path. From time to time I crossed a lake. I had ideal weather - frost, no wind, and sunshine. The wind and the heat were the things I was most concerned about when planning the trip. Temperatures around zero or even just below can be a problem. The tent can condense, water can start dripping on the sleeping bag, and everything gets wet. In the end I was lucky for the whole week, and the temperature didn't even get close to zero.
V horách jsem druhý a třetí den potkal jenom jeden pár holandských dobrodruhů, kteří také táhli za sebou pulky. Musím říct, že bylo velice příjemné s nimi sdílet zážitky. Druhou polovinu cesty, kterou jsem absolvoval už v nižší nadmořské výšce a v dosahu chat, jsem potkával lidí více. Až na poslední den, kdy lidí byli na každém kilometru, jsem vždycky zastavili na krátký pokec. Většinou se jednalo o lyžaře, kteří šli jenom s baťohem od chaty k chatě, které byly od sebe vzdálené 15-20km. ..On days 2 and 3 in the mountains, I met only one pair of Dutch adventurers, who were also pulling pulks behind them. We had a brief exchange, and it was very pleasant to share experiences with them. During the second half of the trip, which I completed at a lower altitude and within reach of the huts, I met a few more people. On the last day there were people at every kilometer, and I always stopped for a short chat with them. Most of them were skiers who were skiing from hut to hut, which were 15-20 km apart, with only a backpack.
Zákony fyziky platí i tady a co jsem pracně za těch pár dní nastoupal jsem za několik málo minut třetí den sjel dolů k chatě Unna Allakas. Dokonce jsem chvíli zvažoval, že se do ní půjdu vyspat . Několik párů lyží mě ale odradilo. Navíc jsem cítil, že dneska bude krásný západ slunce a já chtěl být blíže akci. Stan jsem proto postavil asi 500m dále, na místě, které mělo jedinečný výhled na zdejší hory. A jak jsem dobře udělal. To co mě čekalo v příštích třech hodinách, byl nejen fotografický ráj, ale i chvíle, na které budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Pozdní nízké paprsky začaly nejdříve nasvicovat vše kolem mě, aby se potom přemístily na vrcholky hor. Do spacáku jsem zalézal s úsměvem od ucha k uchu a těšil se na další den. ..The laws of physics definiately apply here as well! After climbing laboriously for a few days, on the third day I descended to the Unna Allakas hut, which seemed to only take a few minutes. I considered staying there for the night, but a few pairs of skis put me off, and I had a feeling that there was going to be a beautiful sunset and I wanted to be closer to the action. So I pitched my tent about 500m further, in a place that had a unique view of the mountains. I definitely made the right choice! What awaited me in the next three hours was a photographic paradise, with scenes that I will not forget. The late, low rays from the sun first began to light up everything around me, they then moved to the mountain tops. I crawled into my sleeping bag with a smile from ear to ear having witnessed this spectacle, and really looked forward to the next day.
Původní plán byl jít ještě přes jedno sedlo než se začnu stáčet zpět do Abiska, ale první dny mi ukázaly, že by to bylo nad moje síly. Prvních pár set výškových metrů bych totiž šel něco jako černou sjezdovkou nahoru. Navíc jsem se později dozvěděl, že sníh tam byl dost hluboký. O to těžší by bylo se tam pohybavat, notabene s pulkama které vážily 45kg. Přes satelitový komunikátor Garmin jsem dal domů vědět, že měním plány, aby nebyli překvapený, že jsem se vychýlil z předem dohodnuté trasy. Ano, signál tu opravdu nikde není a jediná možná komunikace je právě přes tento typ zařízení. Ještě než jsem odjel do Švédska, nahrál jsem si trasu jak do svých hodinek, tak právě do Garminu, kde jsem si ještě nastavil trasování. Každé 4 hodiny, tak odešla automaticky zpráva na předem definovaná telefonní čísla o mé přesné poloze. ..The original plan was to go over one more saddle before starting to turn back to Abisko, but the first days showed me that it would be beyond my strength. For the first few hundred meters, I would go up something like a black ski slope. I also later learned that the snow was quite deep there and it would be all the more difficult to move there, especially with a pulk that weighed 45 kg. I checked in with home via Garmin satcom that I was changing plans, so there wouldn't be any confusion that I had deviated from my pre-arranged route. There is no phone signal anywhere and the only possible communication is through this type of device, so it is important to carry one. Before I left for Sweden I uploaded the route both to my watch and to Garmin, where I also set the tracking. Every 4 hours, a message about my exact location was automatically sent to pre-defined phone numbers so that HQ would always know where I was.
Sedím na pulkách, popíjím čaj a dávám si kraťoulinkou pětiminutovou přestávku a najednou proti mně běží psí spřežení. Psi se kolem mě míjí jenom několik centimetrů a já vidím jak jim jde pára od huby. Jak rychle přiběhli, tak jsou zase fuč. Dopíjím čaj a vyrážím dál. ..I'm sitting on my pulk, drinking tea, and taking a quick five-minute break, and I suddenly see a dog sled coming towards me. The dogs pass me by only a few centimeters and I can see the breath coming from their mouths like steam! As fast as they appeared, they're gone again and I finish my tea and move on.
Druhá polovina týdne mě přivítala oblačností, lehkým větrem a poletujícím sněhem. Toto počasí vydrželo jenom jeden den a po zbytek týdne bylo opět krásné jasné počasí. Když jsem mínul poslední chatu, kde mimochodem pracují dobrovolníci, ocitnul jsem se na jezeře Abiskojaure. Jelikož jsem měl dostatek času, postavil jsem stan už ve dvě hodiny odpoledne, lehnul si na pulky a začal se opalovat. ..The second half of the week welcomed me with clouds, light wind and flying snow. This weather only lasted for one day and for the rest of the week it was beautiful clear weather again. When I passed the last hut, where the volunteers work, so I am told, I found myself at Lake Abiskojaure. Since I had enough time, I set up my tent at 2pm, nice and early, and lay down on the pulk for a sunbath!
Přemýšlel jsem, že by bylo konečně dobrý, vylézt v noci ze spacáku a pokusit se o noční fotografii polární záře. Tento proces nejenom, že zabere několik desítek minut, ale přechod z vyhřátého spacáku do minus 15C není zrovna příjemný. Co bych ale neudělal pro fotografii. ..I thought it would be a good idea to finally get out of my sleeping bag at night and attempt a nighttime photograph of the Aurora Borealis. Not only does this process take nearly half an hour, but the transition from a heated sleeping bag to -15C is not exactly pleasant. What wouldn't I do for photography though?!
Jednou všechno krásné ale končí a já jsem se po sedmi nocích strávených venku vrátil zpět do Abiska. Toto minidobrodružství mě opět utvrdilo v tom, jak příroda kolem nás je pořád krásná a já už se nemůže dočkat až zase někam příště vyrazím. ..All good things come to an end, and I returned to Abisko after seven nights spent in the wilds of Sweden. This adventure has once again shown to me the true beauty of the nature around us, to fully appreciate and respect it, and most of all, I really cannot wait to go on my next one!