Příprava..Preparation
Kde se zrodila myšlenka jet v létě do Grónska, na to jsem do dneška nepřišel. Natož vydat se na Arctic Circle Trail, 160 kilometrový přechod této rozmanité země s plnou polní a jako parťáka si vzít vlastní manželku..I cant remember when I came up with the idea of travelling to Greenland in August of 2018, it was an unusual choice of location, let alone the idea to hike the Arctic Circle Trail, which is a self-sufficient trek of over 100 miles. I chose my wife as my hiking partner.
Někdy v Únoru tedy začaly přípravy. Nákup letenek do Grónska s Iceland Air Connect z Islandu a posléze samotné letenky na Island, na který jsme si nechali při zpáteční cestě 3 dny. V Březnu nastává první zádrhel. Email od Iceland Air Connect, že ruší pro tuto sezónu let z Keflaviku do Kangerlussuaqu, kde by měl začít náš trek s tím, že mi vrátí peníze. My ale chceme do Grónska! Po výměně emailů, se nakonec dohodneme na letu z Reykjaviku do Ilulissatu. V Květnu ještě dokupuji vnitrostátní letenky z Ilulissatu do Kangerlussuaqu a ze Sisimiutu, kde končí náš trek zpátky do Ilulissatu s mezipřístáním v Kangerlussuaqu! Aby se v tom jeden vyznal..Some time around February I started the preparation. I bought the flight tickets to Greenland with Iceland Air Connect, flying from Iceland, spending one night in Iceland, and thence onto Greenland for the start of the trek. We would also be spending 3 days in and around Iceland on our route back from Greenland. Early in March, I received an email from Iceland Air Connect that they have cancelled the entire route from Keflavik to Kangerlussuaq for that season, where we had planned to start the trek. Despite offering me a full refund the main aim of the trip was obviously to go to Greenland! After an exchange of emails back and forth we eventually agreed to fly from the domestic airport in Reykjavik to Ilulissat in Greenland. Following this, In May 2018, I then booked domestic flights with Greenland Air from Ilulissat to Kangerlussuaq, and then from Sisimiut, where we would be finishing the trail, to Ilulissat via Kangerlussuaq. Confused? So was I! A very complicated travel plan to bring together.
Jak očesat baťoh aby měl kolem 20kg, když jenom technika má 7,5 kg to bude větší oříšek! Kupuji nový stan, karimatku a od kluků z travelight si nechávám poslat nový spacák. Setřásl jsem skoro 2 kila. Dlouho jsem se rozmýšlel jestli nechat dlouhý sklo vážící skoro 1500g doma, naštěstí jsem tak neučinil. Vůbec nejtěžší položkou je ale jídlo. Snídaně ovesná kaše, oběd instantní těstoviny a večeře vymrazovaná instantní jídla. A tahle to bude po 10 dní, na které máme naplánovaný náš přechod. K zakousnutí přes den je podáváno sušené ovoce, čokoláda a nějaká ta tyčinka. Dohromady to dělá přes 10 kilo. Výhoda jídla je ale ta, že snižuje objem a váhu baťohu každým dnem, proto ho všechno ponese má žena. Nakonec to pro ni dělá nějakých 18 kilo, já mám 21..The next challenge was how to ensure that my backpack weight did not exceed 20 kg, My camera gear alone weighed 7.5 kg so I knew that that would be a challenge in itself. I decided to purchase a new tent, a new lightweight sleeping bag and new sleeping mat, which saved me 2 kg of weight alone. I even considered not taking my long camera lens 70-200mm, weighing around 1500g but fortunately I managed to pack it in at the end. But without a shadow of doubt the food for the trek would be the heaviest thing to carry. This consisted of porridge for breakfast, pasta for lunch and high calorie dried food for dinner. These supplies would need to last the full 10 days. Dried fruit, chocolate, and Granola bars would served as energy snacks along the trek, these also weighed around 10 kg altogether. The silver lining was that over the time the rucksack would gradually get lighter and smaller as the food would be consumed. My wife carried the food for this very reason. Final weights for our backpacks would be around 18 kg for her and 21 kg for me.
Přes léto kupuji knížku Treking in Greenland, The Arctic Circle Trail od Paddyho Dillona, asi jediný komplexní zdroj informaci na trhu. Týden před odletem ještě zařizuji cestovní pojištění, parkování a hotel na letišti na Gatwicku, jízdenku na autobus z letiště do Reykjaviku a auto na poslední 3 dny na Islandu. Snad to máme všechno a můžeme vyrazit..Early in July 2018, I bought probably the only book to be found detailing the Arctic Circle Trail, which contained all the relevant information for trekking in Greenland. This was 'The Arctic Circle Trail' by Paddy Dillon. The final jobs were to purchase travel insurance, parking for the car near to Gatwick airport, to book a hotel at the airport for the night before the flight to Iceland, a bus ticket from Keflavik to Reykjavik once we arrived in Iceland, and finally booking a car for the 3 days around Iceland after returning from Greenland. Everything was arranged and we were ready to go.
Cesta..Journey
Při odpolední procházce po Reykjaviku jsem si všimnul, že všechna letadla přistávajicí na městském letišti, ze kterého máme druhý den ráno letět jsou vrtulová a žádná proudová. Jenom pro ujasnění, nejsem zrovna příznivcem létání a představa, že poletíme „vrtulákem“ 3 hodiny přes Atlantik mě doslova děsí. Ranní realita je ale ještě horší, po ranveji nás vedou k letadlu, ze kterého mám pocit, že bych ho mohl zaparkovat doma v obýváku. Hned při nástupu se letušky ptám jestli jsem ve správném letadle, že letím do Grónska a né na sever Islandu. Odpoveď že takto létají pořád mě moc neuklidňuje a jdu se usadit na jednu ze 37 sedaček. Za chvíli máme nahozené obě vrtule, rámus jako ve fabrice a už jsme ve vzduchu. V půlce letu za mnou přichází letuška ze zprávou od pilotů, že prý vlétáváme nad pevninu Grónska a budou turbulence, ale ať si z toho nic nedělám. Nic nedělám? Já který má závratě na horské dráze a trpí klaustrofobii i v nákladním výtahu..While walking through Reykjavik city centre I noticed all the planes I saw landing at the domestic airport only had propellers, not a single one had a jet engine. Just to be clear, I generally do not like flying and the thought flying 3 hours over the Atlantic Ocean to Greenland with a propeller only aircraft was terrifying. On arrival at the airport the next morning reality set in. Our aircraft was so small I think I could have parked it in our living room. During boarding I asked the steward if I was boarding the right plane to Greenland. She replied that they used these smaller aircraft as standard, this did not make me feel any better. I took my seat on one of only 37 seats and braced myself. Suddenly both propellers were spinning and we were preparing to take off. I could not believe the noise. During the flight the steward came and told me that turbulence was expected as we were approaching the mainland but that I should not worry about that. Not worry?!
Nakonec to nebylo tak hrozný a abych se přiznal, dohromady jsme měli s tímto typem letadla 5 letů a docela jsem si je oblíbil. Ale zpátky do letadla. Když jsme začali klesat ledovcová krajina se začala měnit na pohoří s všudepřítomnými jezery, neuvěřitelná to podívaná. Samotné přistání byl také nevšední zážitek. Vylétli jsme nad moře, kde všude pluly ledovcové kry, zpátky nad pevninu, kde byly samé skály, nejdnou se mihnul pod námi hřbitov a už sedíme, brzdy pracují na plné obrátky a jak posléze zjišťuji větší letadlo by na 800m dlouhé dráze prostě nepřistálo natož odletělo..In the end it was actually a pleasant flight, and the more flights we had in those types of planes the more I liked them. Back to the flight, when we were getting ready to land the glacier landscape was changing to mountains with lakes of all sizes, they were unbelievable views. Back over the mainland, there where rocks everywhere, you could briefly see a cemetery and suddenly we were on the ground. The brakes slammed on and I am realised why they fly such small planes here. The runway is only 800m long and any bigger aircraft would not be able to land, let alone to take off.
Co teď, máme 3 hodiny do našeho dalšího letu. Odbavením se zbavujeme bagáže a ještě u haly vytahujeme sítě na hlavu proti komárům a jdeme se podívat na pobřeží na plovoucí kry. Po našem návratu nám Greenlandair oznamuje, že let je zrušený a další bude až za 5 hodin! Seznamujeme se s Henrikem, který má stejný plán jako my a radíme se co dál, vyhrává varianta tříkilometrového výletu do města. Najednou nás volají znovu, že náš let bude 'už' za 3 hodiny. Pro jistotu zůstáváme na letišti, co kdyby byla zase nějaká změna. V Kangerlussuaqu nakonec přistáváme před 7 hodinou večerní. Obchod má ale otevřeno do 6 a my bez plynových kartuší začít trek nemůžeme. Naštěsí Henrik byl připravený a veděl ještě o jednom, menším obchodě na druhý straně letiště, dokonce jim poslal před odletem z Německa email s dotazem jestli bomby mají šroubovací závity. Šli jsme proto najisto. Už v letadle jsme se domluvili, že vezmeme taxika a z časových důvodů si první část cesty, která vede po silnici zkrátíme. V osm večer nás místní taxikář dováží do KellyVille a se slovy ať si dáváme pozor na lední medvědy se s námi loučí..We had a 3 hour wait until our next flight, so we checked in our luggage and went to explore the area surrounding the airport. We were glad to have taken our mosquito hats. It was about a 5 minute walk to get to the sea, beautiful Icebergs everywhere, but also lots of mosquitoes. When we returned to the terminal, Greenland Air announced that our ongoing flight was cancelled and that we would have to wait 5 hours for the next flight. This was not good news. This was when we met Henrik, a solo traveller from Germany who was also planning to complete the ACT. We decided to walk to the town of Ilulissat, which was only 3km away. There was then another announcement, this time our flight would be in 3 hours time instead of 5, so we decided to stay at the airport just in case there were any further changes. We eventually got our flight after a long wait, and landed in Kangerlussuaq at 7pm. We had planned to buy gas cylinders in a local shop but they had closed at 6 pm, we could not complete the trek without it. Fortunately, Henrik's had sent an email a couple days before to another small shop on the other side of airport to checking if they stocked them and what time they would be closing. Luckily they were open and they did indeed stock gas. Henrik's preparation had paid off and we had the last piece in a puzzle. Time to start the trek. On the plane, we had already decided to take a taxi to Kelly Ville to catch up on time we had lost with our flight delay. The owner of the shop gave us a lift there, and as he dropped us off he said, “Mind the polar bears.”
Konečně můžeme začít Arctic Circle Trail. K první chatě Hundeso to není ani hodinka cesty a máme to štěstí, že vidíme první Grónský hodně pomalý západ Slunce. Stavíme stan, vaříme a já jdu fotit..Finally, after 2 days of travelling, we are ready to start the Arctic Circle Trail. It took us around an hour to hike to the first Hundeso hut. We set up camp and we all watched the never-ending Greenlandic sunset. What a privilege, pitching the tent and cooking at the same time. It was then time for my first landscape photography experience in Greenland.
Když se mě někdo zeptá jak dlouho jsme to šli, nevím jestli dnešní den mám počítat anebo ne. Ono je to ale úplně jedno jestli to bylo dnů 8 nebo 11. My jsme si sem přijeli užít a vychutnat místní krajinu a ne bořit rekordy..If anyone were to ask us how long it took us to complete the ACT, we are unsure as to whether we should count that first day or not. When all is said and done it did not matter. We were not there to break any records, but to enjoy the scenery.
Den první..Day 1
Že je noc krátká a navíc není úplná tma? Nevadí, spali jsme dobře, i když jsme se párkrát vzbudili. Až sluníčko nás vyhání ze stanu ve kterém je nesnesitelné vedro. Plno lidí má asi Grónsko spojené se zimou, ale už v 9 ráno se mažeme padesátkou, balíme stan a vyrážíme za dobrodružstvím..The short nights with no darkness was strange but did not bother us, even though we woke up a few times during the night we slept well. The sun and the heat made it impossible to stay too long in the tent in the morning. People associate Greenland with snow, polar bears and cold weather but this was not what we were experiencing. At 9am we applied the sun cream on and set off.
Ke snídani mi moc nechutnal čaj, až Henkrik mi objasnil tuto ´záhadu´. Jezero bylo slané, taktéž to další a až u třetího se konečně můžeme pořádně napít. Vodu do zásoby cenu brát nemá, jelikož celá dnešní cesta je jezery lemována. Kolem poledne se drápeme na první kopec, za sebou necháváme úchvatné výhledy na jezero Limnaeso a okolní hory. Cesta je dobře značená kameny poskládanými na sebe, kde vždy ten nahoře je natřen na červeno. Čím se také Arctic Circle trail vyznačuje jsou houby. Kdybych se já jenom v nich trochu vyznal, mohlo být o smaženici postaráno. Jsou všude a ve všech velikostech..I could not understand that morning why our breakfast had tasted weird. Henrik solved the mystery. The lake we had camped by and used for our water was salty. It transpired that the first two lakes of the trek were salty. The third lake was drinkable with no salty taste. We were not stocking water as lakes were everywhere and it would save the weight of carrying it. During the midday sun we had the first hill to tackle. What a stunning view from the top, Limnaeso lake and surrounding mountains. The trail was well marked with cairns, a top stone is painted red. Wild mushrooms and blueberries were everywhere. If only I could have identified which were edible I would have had dinner sorted.
Odpoledne scházíme dolů a otevírá se nám jedinečný pohled na jezera pod námi, obklopená nádhernými vrcholkami hor. Dole vidíme dvojici Dánů, kteří už tam postavili stan a teď rybaří. Kdyby nebylo čtvrt na čtyři a nemuseli jít dál, určitě bychom tu kempovali také. Na fotky zapadajícího slunce, krajina jak dělaná. Nedá se nic dělat, musíme pokračovat. Přecházíme řeku mezi skalami a stoupáme opět nahoru, nejdříve hodně strmě, pak se to trochu narovná a my jsme opět odměněni neuvěřitelnými výhledy. Posíláme Henrika napřed jelikož ho očividně brzdíme s tím, že ho u chaty dohoníme. K chatě už ale nedojdeme. Jsme unavení a stavíme stan u prvního jezera, které potkáváme. Zkouším si jít zaplavat, ale nohy se mi boří do hlubokého bahna. Na tohle nemám a vzdávám to..In the early afternoon we descended and an incredible view of lakes and mountains had opened up. We saw a couple from Denmark who had pitched their tent and were fishing at this beauty spot. We would have stopped there for the night as well but it was too early. It was a perfect spot for landscape photography but we had to carry on. We tackled our first fjord and started ascending again, It was very steep and evened out towards the end. Another stunning view once we reached the top. Henrik went on ahead of us at this point as we felt we were holding him back. We should have caught him up again at Katiffik hut but we did not make it there that night. We were so tired that we stopped and pitched our tent by the nearest lake. Shame the access to the lake was too muddy and I could not go for a swim.
V devět hodin večer, beru foťák se stativem a lezu na kopec, o kterém si myslím, že by mohl být s výhledem na jezero a okolní hory. A že jsem se nemýlil. S první fotkou se snažím být kreativní a fotím západ slunce mezi kamenem na zemi ve tvaru diamantu a horou na obzoru. Kolem desáté začne světelné představení, které vydrží celou hodinu. Nemusím tudíž nikam spěchat a v klidu si hledám kompozice. První, druhá, třetí, mezitím mám i čas jen tak vnímat okolí a vstřebávat to absolutní ticho. Pořád nemůžu uvěřit jaké štěstí mám být na tomto téměr panenském místě. Po jedenácté hodině si jdu s úsměvem od ucha k uchu lehnout. A usínám s vědomím, že dneska jsem fotku pořídil a natěšen jaké další dobrodružství nás zítra čeká..At 9 pm I went to photograph the landscape. I hiked to the top of a hill which I thought would have a nice view of the lake. How right I was. My first photograph was a sunburst between a mountain and a close diamond shaped rock. At 10 pm the light show started and lasted for nearly an hour. I did not have to rush anything and looked for my compositions carefully. I took my first, second and third photo, whilst trying to take everything in, especially the quietness. I still could not believe how lucky I was to be in such a place. At 11 pm I slowly returned back to the tent with the big smile on my face. I fell asleep knowing that I got a keeper from the evening and cannot wait for the adventure ahead.
Den druhý..Day 2
První náročný den si vybral daň v podobě dlouhého spánku a na druhý den vyrážíme celkem pozdě. K jezeru Amitsorsuaq, kde nikdo není, bohužel kanoe také ne, scházíme kolem poledne. Hodně jsme se těšili, jak si odpočineme od baťohu. Nedá se nic dělat, dnešní den musíme absolvovat po svých. Na začátku překonáme pár kamenů, jinak je cesta celkem plynulá podél jezera..After such a long and tiring first day, we slept till nearly 10am. It took us nearly an hour to Katiffik hut by following Amitsorsuaq lake. It was deserted and everyone had left for the day, which unfortunately meant the canoes were gone as well. We were really looking forward to resting our legs but would have to walk. There were few small rocks to tackle at the beginning otherwise today's path was easy.
Někde za polovinou nacházíme krásný plac na stanování přímo u vody a v dáli vidíme dvě vracející se kanoe. Nastává rutina, postavit stan, udělat ležení, nabrat vodu, uvařit jídlo. Po 3 dnech už je to takové přepnutí na autopilota. Sluníčko nám pomalu zapadá a my relaxujeme..Towards the end of the day we found a lovely camping spot by the lake. For the first time that day we saw 2 canoes on the lake, so they do exist?! The evening routine began, pitching the tent, organising the bedding, fetching the water and then cooking dinner. We relaxed and enjoyed the evening sunset.
V půl desáté vyrážím na nejbližší kopec fotit. Světelná show opět začíná. Mraky jsou vysoko a já se tentorkát koncentruju pouze na jednu fotku. Z brašny vyndavám dlouhý sklo, abych zkompresoval hory, jezero, a všechny poloostrovy a vytvořil tím vrstvy. Znovu tam jen tak sedím, koukám a jednou za čas se nevěřícně usměju. Tohohle se nasytit prostě nedá. V 11 večer se opět vracím do stanu, přelézám manželku, čímž ji budím, Oops!..At 9.30 pm I went off to take some photographs. Once again the sky and the light was unbelievable. This time I was concentrating only on one photo, using a long lens to compress the lake, the peninsula and mountains around. When I had finished I sat there for a while and took everything in. I chuckled to myself about what amazing scenery this was and I could never get bored of it. I returned to the tent after 11 pm, waking my wife up in the process. Oops!
Den třetí..Day 3
Tentorkrát si už dáváme budíka a vstáváme v 7 hodin ráno. I když nepřší, hub je jak po dešti a my pokračujeme podél jezera. Obědváme u kanoového centra, prý tu kdysi byla půjčovna, ale podnik zkrachoval. Jako pozůstatek je tu největší chata na treku pro 16 lidí a čtyři kanoe s chybějícími pádly..For the first time, we set the alarm clock to start early today. We carried on alongside the lake. Even though it had not been raining mushrooms were growing everywhere. At midday, we reached the canoe centre, which had previously been a business where you could hire a canoe. The Canoe Centre is the largest hut along the ACT and even has toilets inside.
Ještě tu byla šance plout odtud asi 3 km do úplného cípu jezera, bohužel i tady nás kanoe míjí. Po zbytek cesty kolem jezera to vypadá, že tu byl nedávno celkem velký požár, všechno je ohořelé a pořád je cítit zápach kouře..There was still a remote chance to take a canoe from here and use it for the remaining 3 km of the lake, but we were unlucky again. It looks like there had been a fire burning as we could still smell it.
Po dvou dnech se loučíme s jezerem Amitsorsuaq a také s tvrdou cestou. Začínají první pořádné močály a naše tempo se výrazně zpomaluje. Na obzoru se objevuje další jezero Kangerluatsiarsuaq. Poslední 4km k němu pomalu scházíme dolů, ale ne a ne se k němu přiblížit..It was eventually time to say goodbye to Amitsorsuaq lake and also to the solid path. We were about to enter the boggy region and our pace was about to drop significantly. It wasn't long before we saw lake Kangerluatsiarsuq on the horizon, it was still about 4km away.
Na jedné z našich přestávek vidíme celkem nízko letící vrtulník, který se najednou otáčí a letí zpátky, přelétává nás a opět se otáčí, až v tu chvíli nám dochází, že chce přistát na místě, kde zrovna odpočíváme. Čapnu baťoh a rychle uskakuji na stranu. Z vrtulníku, kterému pořád běží vrtule, vyskakují dva lidí a rychle běží k nám. Jeden z nich je policista a druhý zřejmě záchranář, právě ten nám ukazuje na telefonu email s popisem skupiny 5 lidí, z nichž jednomu je 72 let, kteří jsou nezvěstný. Podle jmen se jedná o anglicky mluvící občany. Bohužel, větší skupinku než 3 lidí jsme neviděli a nemůžeme tudíž pomoci. Zpoza okének nám mávají turisté, asi se jednalo o vyhlídkový let, který byl využit pro záchranou akci. Celá tato epizoda netrvala více než 2 minuty a jak stroj Grónských Greenlandair z ničeho nic přiletěl, tak zase odletěl. Je tu ticho..The views were spectacular and we took our time approaching the lake. Suddenly there was a very loud noise, a helicopter appeared and was flying low. It then turned and passed us twice. We then realised it was going to land right where we had stopped to have a break.. We grabbed our stuff and quickly moved out of the way. While the engine stayed running 2 people jumped out and ran towards us. One of them was a police officer and the other a rescue guard. They showed us an email with a description of 5 missing people, one of them was 72 years old, their names appeared as though they were from an English speaking country. Unfortunately, we could not help as we have not seen the group. We saw tourists waving at us from the helicopter windows, we thought it was probably a sightseeing tour combined with the rescue operation. It did not take more than a couple minutes and the helicopter took off and was gone as fast as it had appeared. Silence again.
Po páté hodině konečně přicházíme k jezeru. Přepínáme na autopilota a už v osm hodin zalézáme do stanu. Manželka jde spát, já psát tento blog a čekat na desátou hodinu večerní, kdy znovu vyražím fotit. Z předchozích dvou dnů už zhruba vím, co bude dělat sluníčko a obloha. A opět si užívám absolutně neuvěřitelný západ slunce..At 5pm we finally reached the lake and again conducted our evening routine. It was getting chilly and we went inside the tent early. My wife to sleep, myself to write this blog, and wait for 10pm when I would go and photograph again. The last 2 days had been a learning curve for me and I now knew what to expect from sun and clouds. It was a stunning sunset again, I felt so lucky.
Den čtvrtý..Day 4
Ráno se poprvné probouzíme do větru. Je tak studený, že nás nutí snídat ve stanu. Přecházíme jeden kopec a padáme na pláž ke stejnému jezeru od kterého jsme ráno odešli. Sranda přestává, odteďka se půjde nahoru, nejdříve pozvolna a pak hodně strmě..It was cold and windy in the morning, the first time we were forced to have a breakfast inside of our tent. Our first steps took us over a small hill to drop back to a beach beside lake Kangerluatsiarsuaq. The fun was now over and the climb had started.
Otáčíme se za sebe a ty panoramata. Vypadá to, že pod náma jsou tři různá jezera, ve skutečnosti je jenom jedno. Tak tenhle výhled za tu námahu stál! Vítr nabírá na intenzitě, krajina se mění a my pochodujeme hornatým terénem mezi jezírky. Přestávky na jídlo jsou kratší, jelikož zima nám zalézá za nehty. S ohledem na zhoršující se počasí se rozhodujeme mít kratší den a nocovat na další chatě Ikkattoo. Poslední hodinku si opravdu užíváme nejenže vidíme chatu, kterou už taky nabarvili na červeno, ale mraky a členintý terén dodávaji tomuto místu tu pravou atmosféru..It was nice and steady first, later short and steep to the point of scrambling. The views from the top were worth the effort. The wind was getting stronger and stronger, the landscape was changing and we were enjoying the hike between lakes and rough terrain. Our breaks were getting shorter and shorter. This was the first time we felt the cold of Greenland. We decided to have a shorter day and stay overnight in Ikkattoo hut as the weather was closing down on us. The last hour of today's hike was one of my favourites. Not just that we could see the hut getting closer and closer, which was painted red, but the mountains, rising clouds and landscape.
Těsně před chatou to opět vypadá, že tu nedávno hořelo. Uvnitř zatím nikdo není, vaříme čaj, odpočíváme a z okna pozorujeme jak se mraky snáší dolů..Overall it was just one of the best scenes I have ever witnessed, the red hut in the distance, the misty atmosphere, and the surrounding landscape was burnt and charred from some kind of fire.
Po večeři přichází Stefan, který když se dozví, že trochu bojuji s přísunem kalorií, nacpe do mě oříšky a čokoládu a k tomu všemu mi ještě dává svůj desert, čokoládové mouse se slovy, že mi asi nechá na jedné z dalších chat vysokoenergetickou tyčinku. To jsou věci, které si za peníze nekoupím, navíc v místě, kde to je do nebližší civilizace 80km, nacházíme se přesně v půli Arctic Circle Trail. Musím mu poslat alespoň nějaký printy z treku, jako malé poděkování až se vrátím domů..No one was inside the hut, yet. We made tea, relaxed, and looked out of the window to see the clouds slowly taking over and visibility starting to be poor. After dinner Stefan from Germany arrived, when he found out I struggle with caloric intake, he kindly offered me chocolate, nuts and chocolate mousse dessert. He said he would also leave me a high energy bar in one of the next huts if he could. Priceless in an area where the nearest shop is 80km away, us being in the middle of the Arctic Circle Trail. I promised to send him some of my prints once I returned home, just to say small thank you for this massive help.
Skoro v osm hodin večer jestě přichází Ruth z Estonska promoklá na kost. Je tak unavená, že ani nevaří večeři jenom zobe sušené maso a zalézá do spacáku. Ještě si sdělujeme dojmy a zážitky z treku a usínáme..At 8pm, Ruth from Estonia arrived at the hut completely soaked. She was so tired, too tired even to cook, she just ate some dry meat and got straight in her sleeping bag. We are sharing our stories from that day and slowly falling asleep.
Den pátý..Day 5
Vstávám, už po šesté hodině ráno a jdu fotit. Jsou nádherný mraky, úplné bezvetěří a naprosté ticho. Co více si přát. Snažím se tu atmosféru vstřebat a opět tam jen tak stojím 20 minut, nic nedělám, nic neříkám. Jako třešinku na dortu je pozorování soba, který si z nás moc hlavu neláme..I got up at 6am and went out to take more pictures. There was no wind, slow rising clouds, and it was completely silent. What else could you wish for? I shook my head in disbelief, but it was real. And then, the cherry on the cake, a reindeer appeared and ran across the rocks in front of me.
Po snídani překvapivě vyrážíme první, loučíme se, ale jenom na chvíli, protože tušíme, že nás ti dva rychle dojdou. Od chaty hned strmě stoupáme nahoru a je to podobný obrázek jako včera, členité pohoři doplněné malými jezery. Všechno hezké, ale jednou končí a my najednou prudce klesáme do údolí. Dochází nás Stefan, který dolů doslova běží. Přes jediný větší brod na treku se přesuneme lodí. Je čas oběda, ale jelikož začíná být teplo, jsme poblíž vody a je vysoká vlhkost všude jsou komáři a mušky. Jdeme proto dál. Následující 4 km jsou močály a zase jenom močály. Musíme je neustále obcházet, bohuže ne vždycky se je daří přejít suchou nohou. Ve 3 hodiny odpoledne konečně obědváme na chatě Eqalugaarniarfik, kde nás dochází Ruth. Rádi bychom tu zůstali, ale musíme dál..After a breakfast, my wife and I set off first. It will be just a matter of time before Ruth and Stefan would catch us up. To start the day with there was a steep hill. The landscape was similar to the previous afternoon, clouds, lakes and mountains. We undertook the steep descent down to the valley, which was very muddy and slippery. Stefan caught up with is at that point. Before we knew it he had gone on ahead and disappeared into the distance. I wish we were making such quick progress. We then came to the river crossing, and used the boat left on the bank. It was getting warmer and more humid, which meant mosquitoes were everywhere. We postponed lunch for this reason and carried on alongside the river and through the valley. The next 4km were nothing but muddy bogs, which again sucked our energy, especially trying to go around them. We were starving hungry when we reached Eqalugaarniarfik hut at 3pm. Ruth had also caught up with us at this point and we all had a well-deserved lunch at the hut, we would love to stay but we must carry on to stay on schedule.
Cesta opět začíná stoupat nahoru, je rozježděná od čtyřkolek místních lovců, čímž se z ní stává blátivý koridor. Počasí je pořád pod mrakem, několikrát proto zastavuji a fotím na dlouhý sklo detaily. Už ale tušíme, že počasí se zlomí a je jenom otázkou času než začne pršet. Rychle proto stavíme stan a usínáme za silného větru a bubnujícího deště..The path was now going up. It was pretty muddy as the local hunters ride their quads on this path. I stopped several times for pictures, as mountains and clouds were incredible. I used my 70-200mm lens to shoot the details of this moody weather. As we neared the top of the climb we could feel that rain was coming. We pitched the tent very quickly and dived in in. The rain then started, which would last all night.
Den šestý..Day 6
Jak včerejší den skončil, tak dnešní začal. Prší hodně intenzivě, rychle běžím pro vodu ať můžeme uvařit snídani ve stanu. Máme štěstí, když vylézáme ze stanu počasí se umoudřuje a přestává pršet. Zima, je ukrutná zima. Vzpomínáme jak ještě před třemi dny bylo nesnesitelné vedro. Nedá se nic dělat, ještě že první hodinu pořád stoupáme. Za chvíli je nám krásné teplo..The morning started as last night ended, strong cold wind and rain. I quickly ran for a water from the nearby lake so we could have breakfast in the tent. The rain was gradually stopping and once we packed the tent and it was hardly raining, it was still freezing cold, though. We had to keep moving, and the first hour was slightly uphill to warm us up a bit.
Co je také krásné, je krajina, která je podobná té ze včerejšího rána. Jenom za dopoledne vytahuji třikrát techniku z baťohu. 0pět fotím mraky a taky jednu panoramatickou fotku. Každá takováto zastávka je zdržení minimálně na 20 minut. Ale doufám, že fotky za tu námahu budou stát..The scenery was similar to that of the climb the previous day. Just in the morning, I stopped 3 times to take moody pictures. Each time I stopped it took about 20 minutes to get my equipment set up, I am confident that effort will pay off.
Nadobro opouštíme hory a klesáme dolů k dalšímu většímu jezeru. Podél kterého jdeme po hodně úzké pěšině. Dokonce vidíme po 2 dnech záblesky sluníčka a s ním i mušky. Posledních 5 km jdeme snad dvě hodiny. A to kvůli močálům. Nic z nás nevysává tolik energie jako právě tyto čvachtací úseky. Dneska opět spíme v chatě, jak jsem druhý den ráno zjistil jsou tu dokonce dvě, Innajuattoq 1 a 2. My jsme na starší jedničce, která je na exponovaném místě a přichycená několika ocelovými lany..We descended down out of the mountain and soon reached another lake which we would follow for the whole afternoon. At the start there was a lovely spot for camping where we had lunch, the sun began peeping through clouds, although there were still lots of flies. The last 5km are endless, bogs, bogs and nothing but bogs as we headed for Innajuattoq 1 hut. I had found out the following morning that there was a number 2 hut as well, which was newer, bigger and just by a fjord. Our hut was built on top of a hill in an exposed place.
Pro vodu musím k jezeru hodně dolů. A to je ta poslední věc po dlouhém dni která se mi chce dělat. Beru desetilitrový kanystr, který je v chatě a jdu na další vycházku. S jídlem už to vypadá lépe a tak dáváme 2 večeře. Navečer jdu ještě obhlédnout terén na zítřejší ráno..The only way to get a water is to take the 10-litre water can provided at the hut down to the lake. I had been concerned about our food rations but these are looking much better now and I know we will make it. I consume dinners then and go out to do a location scout for the following morning. The sky was flat that night with no light show.
Den sedmý..Day 7
Ve 2 hodiny ráno jdu ven na záchod a všímám si inverzních mraků. Bohužel v 7 hodin ráno jsou pryč, stejně jako dobrý světlo. Nefotím a vyrážíme. Scházíme k chatě číslo 2, uvnitř nacházíme Ruth. Společně brodíme řeku v ústí do jezera. Dnešek podle průvodce má být pohodový..I went out to the toilet at 2am and there was a lovely cloud inversion, which I hoped to photograph in the morning, unfortunately by 7am the inversion and light had gone so I abandoned the photography for that morning. We descended down to hut number 2 where we met with Ruth again! We crossed the river, taking our shoes off. According to the guidebook, our path for the day should be an easy and straightforward valley that would take us the whole day.
Údolí, takto bych charakterizoval dnešní den. Celé ráno pomalu stoupáme a konečně máme krásně tvrdou pěšinu pod nohama a cesta pěkně ubíhá. Kolem poledne se cesta láme a my začínáme klesat. Poprvé vidíme dva arktické zajíce. Pro jejich bílou barvu nejdou jen tak přehlédnout. Bohužel mizí za skálu a už se neukážou..The entire morning was a gradual ascent and the entire afternoon a gradual descent. We saw more reindeer and two Arctic hares. Their bright white coats so distinguished but unfortunately, they disappeared in the blink of an eye.
Odpoledne vylézá sluníčko a na pohodu docházíme k chatě Nerumaq, kde se opět potkáváme s Ruth. Škoda, že chatka stojí mezi vysokými skálami, přes které se sluníčko nedostane a my nemůžeme relaxovat na ´zahrádce´..The sun was still shining and we arrived at the Nerumaq hut. Where we reunited with Ruth once again. It was a shame that the hut was in the valley and the sun could not get there. It would have been amazing to be able to chill out and relax outside.
Uvnitř na nás čeká milé překvapení, Stefan nám nechal vysoce energetickou tyčinku se vzkazem. Navečer ještě vyrážím fotit zlatou hodinku. S manželkou se potom shodujuje, že dnešek byl asi nejlehčí na celém treku. Boty a ponožky necháváme venku sušit nejdéle jak to jen jde, bohužel na noc ale musí dovnitř. Co si budeme povídat po růžích chatka zrovna nevoní..There was a surprise for me inside. As Stefan said he would, he left me a high calorie food bar along with a note. What a great man! The best light to photograph was during the golden hour. A valley, a river in the middle and the last sun hitting one side of these rocks. We all agreed with the guidebook, that that leg of the trek was probably the easiest day on the entire ACT. We dried our socks and shoes outside for as long as possible, but had to bring them in overnight. I am not going to lie, they absolutely stank!
Den osmý..Day 8
Dneska nás čekají 3 brody a jedním z nich hned začínáme. Já sundavám boty a opatrně řeku brodím, manželka se slovy, že boty a ponožky jsou stejně mokrý, brodí v plné polní..We had to cross 3 fjords today. The first was right by the hut. I took my shoes off and carefully crossed the river. My wife said, “My shoes are wet anyway, what is the point to take them off?' and crossed the river wearing them.
Cesta se klikatí podél řeky, kterou ještě dopoledne brodíme stejným stylem dvakrát. Jelikož jsme dole v údolí u vody, močály jsou všude, stejně jako mušky. Celé odpoledne proto jdeme v síťkách na hlavě a nemůžeme si plně užívat okolní krajiny, jako je pláž u jezera. Její jemný písek úplně svádí si jít zaplavat. Bunda, dlouhý kalhoty a studená voda mě připomíná, že bude lepší pokračovat v treku. Na závěr dne nás čeká stoupání v podobě 150 výškových metrů, kde nás dochází Ruth. Nahoře se zastavujeme a užíváme si výhledy na okolní jezera a hory..The path followed the river which we then crossed two more times during the morning. This day we used our mosquito hats the most. The weather was getting warmer with hardly any wind. We rested on a beach by a lake with a fine sand, it was a shame the lake was so cold. From here we would climb with around 150 metres to gain and we are taking it easy, but it was so steep so it did not take us long to reach the top. We enjoyed the views once again, and Ruth caught us up and joined us to do so.
Už je to více jak týden co jsme na treku a pořád mi naskakuje husí kůže, když tam jen tak stojím a kochám se tou nádherou. V dáli spatříme náš dnešní cíl, poslední chatu Kangerluarsuk Tulleq. Nakonec nám trvá celou hodinu než se k ní dostaneme. Na chatě se potkáváme s Berndem z Zurichu, který dneska začal ACT opačným směrem. Beru kanystr a mažu pro vodu. Po mém návratu nám Ruth ukazuje puchýře a odloupnutý nehet na palci, daň kterou si vybraly močály..We tackled the last kilometre to the last hut together. At Kangerluarsuk Tulleq hut we met Bernd from Zurich who had started the ACT that day in Sisimiut and had reached the hut earlier that day. Ruth showed us her blisters and toenails from the trek, which were pretty shocking.
Večer se nese v duchu vyprávění dojmů ze dneška. Už po osmé hodině večerní se drápu na kopec nad chatkou a fotím poslední světlo na druhé straně jezera, prostě nádhera..We chilled out at the hut, eating and talking. The hut was nearly on top of the hill we had climbed and lakes were all around.
Celou hodinu si připadám jako ve fotografickém ráji. Tohle mi bude po návratu domů chybět! Dneska světelná show končí už po deváté a já balím nádobíčko. Po desáté si jdeme všichni lehnout. Jdu si jestě rychle vyčistit zuby ven. Jen tak ze zvyku okem mrknu na oblohu a nestačím se divit. Nechávám zuby zubama, trhám rekordy v oblékaní, čapnu techniku a sprintuji nahoru na kopec. Tohle světlo nemusí trvat déle než 5 minut. Stativ, hlava, foťák, ON, zbytek je nastaven z dřívějška, ještě rychle ostřím a konečně mačkám spoušť. Tak tomuhle říkám červánky. Bohužel za pár minut je po nich a já můžu jít konečně spát..I was determined to take some photographs that night, as the golden hour was just perfect, with high clouds and the sun hitting the mountains around us. I will truly miss this photographer paradise. Unfortunately, the light disappeared just after 9pm but I think I may have got a picture. I packed my gear up and went back to the hut. I had gone outside later to brush my teeth and could not believe it. The light had gone crazy! I changed back into my clothes at record speed, grabbed my gear and ran back up the hill. I knew the light would only last a couple of minutes. Tripod, ball head, camera, ON, AV f11 ISO 100, focus to infinity, and finally the shutter. CLICK! The sky had gone completely red. I just could not believe the scenery. Wow. I had never seen anything like it, and it had disappeared after just five minutes. What an experience.
Den devátý..Day 9
Spím jak špalek. Budík dneska zvoní dřív než obvykle, protože na poslední den je naplánovaná porce 20km. Po snídani se loučíme, pro Bernda to všechno teprve začíná a my víme, že dneska večer bude pořádné jídlo k večeři a sprcha jako bonus. Člověk za těch pár dní úplně přehodnotí priority. Nepředbíhejme ale! Začátek si opravdu užíváme, jdeme podél jezera a sluníčko nám dělá radost. Cesta se najednou láme a my začínáme stoupat na náš poslední pořádný kopec, převýšení je přes 400m. Když si myslíme, že jsme na vrcholu, spatříme tak 2 metry vysoké trojúhleníkové stavení. S nedůvěrou otevírám dveře a nestačím se divit. Uvnitř je suchý záchod. Nejsem si jistý jestli tu má opodstatnění, alespoň má po stranách lavičky s krásným výhledem dolů do údolí, ze kterého jsme právě přišli..I slept like a baby and the alarm clock woke us up earlier than usual it was our last day on the trek and we had 20 km to walk. After breakfast we said goodbye to Bernd, it was just the beginning of his journey. We knew that that night we would be having a celebration dinner but a mainly hot shower. Just after 9 days, your priorities are completely different. The morning was just spectacular, following the lake while the sun was shining. We climbed our last hill and when we thought we were on top we saw a triangle shape small building. With suspicion, I opened the door and it was a toilet. I was not convinced it was needed here but at least it had a nice bench on a side with the view that we had just climbed.
Na vrcholu ale zdaleka ještě nejsme, zatahuje se počasí a během chvilky vidíme sotva na pár metrů. U jednoho menšího jezera nevídím ani na druhý břeh. Vytahuju proto foťák a fotím šedivou tmu nad jezerem..We were still not on top and we carried on. The weather was closing down and within a minutes we could not see more than a few metres ahead, we can not even see the other side of a small lake that we reached. I got the gear out again and tried to find an interesting composition in the greyness.
V půlce dnešní cesty přecházíme poslední brod. Také mizí močály a my máme opět pevnou cestu pod nohama, jaký to nezvyk..Halfway through, we crossed the last fjord. The bogs suddenly disappeared and we were walking on a nice big path, what a nice feeling.
Míjíme lyžařský vlek a poprvé v dáli vidíme Sisimiut..Sisimiut!
Začínáme si uvědomovat, že se Arctic Circle Trail pomalu blíží ke konci. Cesta pěkně ubíhá a najednou stojíme na asfaltu. První auto, druhý auto, třetí auto. Zmateně uskakuji ke krajinici a vzpamatovávám se z toho, že jsme v civilizaci. Největší šok je ale hluk. Ne že by Sisimiut byl nějak hlučný, ale to ticho co jsme prožilí v minulých dnech. Člověk si na něj zvyknul. První kroky vedou do obchodu s potravinami, nejradši bych všechno koupil a taky hned snědl. Držím se. Naposledy vidíme Ruth, loučíme se a míříme do hostelu. Cestou nás zaujmou z balkónů zavěšené saně, lyže nebo snowboardy. Snad každý barák má na zahradě zaletněný minimálně jeden skútr..For the first time in 9 days, we saw civilisation and I realised that the ACT was nearly over. Before we knew it we were on the tarmac in Sisimiut. A car, another car, and another, I felt confused. But the biggest noticeable thing was a noise. I would not say that Sisimiut was a noisy place, but we had just spent over a week in complete quietness and I could not get used to it. We went to the first shop we saw and I had the urge to buy and eat everything! We also said goodbye to Ruth, who we had bumped into outside the shop, and went to find a hostel. There were sledges, skis and snowboards hanging from balconies. Every single house also had at least one skiddoo in the garden ready for the winter.
V hostelu na nás čeká příjemné překvapení. U vchodu vidím nezaměnitelnou velikost trekovek inov8. Stefannnnnnn, řvu na celou chodbu. A opravdu, z kuchyně se za námi rozběhne Stefan a vítáme se jak starý známý. Nejenže nás zachránil na treku s jídlem, ale tento večer nám navíc uvařil steaky se zeleninou! Co víc k tomu dodat..Arriving at the hostel we had a surprise. By the entrance I saw the unmistakable size of inov8 shoes. Stefan was also staying there, I shouted his name and he appeared from the kitchen. So good to see him again. He had saved our lives by leaving us food on the trail, but that he also cooked us steak with vegetables for dinner as we did not have the energy to go out to find food. Priceless!
Druhý den odlétáme do Ilulisatu na fjordy a velryby. Už teď ale můžu říct, že toto nebyla poslední návštěva Grónska a Arctic Circle Trail..The next day we flew back to Ilulissat, where the plan was to go whale watching, as well as to see the big icebergs. I already knew that this would not be my last visit to Greenland, or to the Arctic Circle Trail.
Shrnutí..Summary
Arctic Circle trail jsme absolvovali z Kangerlussuaqu do Sisimiutu. Proč tímto směrem a ne opačným? Asi proto, že knížka Paddyho Dillona je psána touto trasou. Po absolvování treku bych neřekl, že jsou tímto směrem nějaké výhody či nevýhody. Když půjdete podle již zmiňovaného průvodce 9 dní, čeká na vás 10 chat. Na dvou místech jsou totiž chaty 2. Jsou pro 6 až 16 lidí. Nedá se na ně samozřejmě spoléhat a stan musí být nezbytnou součástí výbavy. Stanovat se dá ale všude a při hezkém počasí, jednoznačně doporučuji. Jak v Kangerlussuaqu tak Sisimiutu jsou hostely, kde asi každý uvítá teplou sprchu..We walked the Arctic Circle Trail from Kangerlussuaq to Sisimiut. Why this direction and not the other? There is no reason really, just maybe because the book from Paddy Dillon is written trekking in this direction. Having completed the ACT I would not say there are significant advantages or disadvantages to walk this direction. If you will follow the guidebook the trail should take you 9 days. There are 10 huts for you to use, free of charge and two stops have two huts, the sizes of which accommodate 6 to 16 people on a first come first serve basis. So to carry a tent is a must. You can pitch a tent anywhere, in good weather I would highly recommend it. In both towns, Kangerlussuaq and Sisimiut you can also sleep in a hostel or even in a hotel, but prices are high.
První 3 dny jsme šli po krásných stezkách s občasnými močály podel jezer. To jestli se na člověka dostane kanoe je trochu loterie a určitě to zpříjemní trek..The first 3 days take you on nice trails where you mostly follow lakes. If you're lucky enough you might even take a canoe trip on Amitsorsuaq lake.
Moji jednoznačně nejoblíbenější pasáží byly prostřední 3 dny v horách, tak rozmanitou krajinu asi jinde neuvidíte..Without a shadow of a doubt, my favourite part of the ACT was the middle section, where we went over the mountains. Such a unique landscape that you will not see anywhere else.
Poslední 3 dny se jdou v údolí podél řeky, kde močály jsou zaručené a pokavaď nefouká, tak i mušky. Síťku na hlavu proto s sebou!..The last 3 days is walking in the valley and following the river. Expect loads of bogs, and mosquito hat is a must.
Cesta je dobře značená z kamenů, kdy ten vrchní je vždy červený. Kolem roku 2010 ACT šlo cca 350 lidí a v roce 2016 1500. Cesty proto začínají být více a více viditelné. Jenom v močálech má člověk pocit, že ztráci orientaci, ale cestu jsme vždy bez problémů našli. Jediný zádrhel směr K-S může nastat po výstupu na kopec od chaty Eqalugaarniarfik, kde se musí uhnout v jednom místě doleva, v tu chvilí větší, hlavní cesta vede dolů k jezeru kde mají cestu místni lovci pro svoje čtyřkolky..The trail itself is nicely marked by cairns, where the top stone is red. In 2010 350 hikers walked the ACT, in 2016 it was 1500 and as a result the trail is more visible. Only the crossing of the bogs makes you think you have gone off-trail, but it is easy to retrace the trail with no problem. The only potential problem in this direction could be on top of the hill once you leave Eqalugaarniarfik hut. The main trail (used by hunters on quads) leads you down to a lake, but you must turn left on top of the hill.
Kdo chce mít jedinečné fotky z míst kam ne každý je ochoten nést techniku, toto je místo pro vás. Dlouhé západy slunce, dramatická obloha a panenská krajina je ideální mix pro krajinářskou fotografii. Schválně kolik fotek z Grónska jste nedávno viděli? Jediná věc, které lituji, že jsem neměl sebou, byl dron. Momentálně žádný nevlastním, ale kdybych věděl co mě čeká, určitě bych si ho pořídil..This is a landscape photographers paradise. If you are willing to carry all your gear you will be rewarded with unique photos. Never-ending sunsets, lots of drama in a sky and a virgin landscape, what else could you ask for? How many photos have you seen recently from Greenland? My only regret was that I did not think to take a drone. I do not own one at the moment, but if I knew what I would see I would have bought one.
Samotný trek není technicky těžký, je to pohodový choďák, na který bych se ale nevydával bez předchozích zkušeností. V čem může být zákeřný je odlehlost od okolního světa a počasí. S vyjímkou Kangerlusuaqu a Sisimiutu není nikde telefonní signál. Tahat sebou satelitní telefon asi netřeba, ale nějaký satelitní komunikátor z kterého si přivoláte pomoc a taky můžete dát svým nejbližším vědět, že jste v pořádku bych asi zvážil. Podle fyzické kondice se udává 7-10 dní na celý trek. Z mého pohledu alfou a omegou tohoto treku jsou vysoké kvalitní boty. Nikdo mi nechtěl věřit, že po všech těch močálech mám pořád suché ponožky. Protože puchýře jsou jinak zaručeny..The trail itself is not difficult, but on the other hand, do not underestimate it. Remoteness is the biggest danger, and of course the weather. There is no phone signal on the entire trail. I do not think a satellite phone is necessary but I would consider to taking an SOS satellite communicator. You should be able to complete the trail within 7-11 days depending on fitness and how much you want to take in the scenery and atmosphere. In my opinion, one of the most important assets is good quality shoes. Otherwise, your feet will get wet, even on dry days, and to walk the ACT with a blister will not be enjoyable.
Jídlo je asi kapitola sama pro sebe. Pořádně všechno naplánovat, vyzkoušet a hlavně koupit už doma. V nástupních městech se dá sice pořídit, ale jako všechno v Grónsku, je drahé. Hmotnost a objem baťohu bude hodně ovlivněn právě jidlem. Plynové bomby se dají v Kangerlussuaqu pořídit v supermarketu (nemám odzkoušeno) přímo u letiště. Anebo na druhé straně letiště asi kilometr po silnici. Sisimiut je o dost větší a míst je podle mě více. Jeden tip, na naší poslední chatě Kangerluarsuk Tulleq bylo snad 10 plných bomb..Food is a chapter on its own. Planning is the key, you do not want to carry too much or too little. Buy everything at home, there are shops in Kangerlussuaq and Sisimiut but I would not rely on them and they are also expensive. The weight and volume of your rucksack will depend mostly on food. You can get gas cylinders at the shop by Kangerlussuaq airport, or walk around the airport for about a mile and there is a shop open until 8 pm. Sisimiut is much bigger with lots more shops. One tip for you, in our last hut Kangerluarsuk Tulleq there were more than 10 full gas cylinders in all sizes, left over for use.
Do Grónska se dá buď přiletět s Greenland Air z Kodaně anebo s Iceland Air Connect z Islandu. Pak jednu cestu budete muset absolvovat vnitrostátně s Greenland Air abyste se vrátili do výchozího bodu. Pokavaď chcete ušetřit peníze za drahou letenku a máte čas, tak vždycky existuje varianta otočit se a odšlapat si to pěkně zpátky po svých..To get to Greenland, you can fly either from Copenhagen to Kangerlussuaq with Greenland Air, or to various places from Iceland with Iceland Air Connect. You will also have to take a Greenland Air flight back to Kangerlussuaq. If you want to save money and have the time there is always the option to walk back.
Co jsem měl v baťohu..What did I carry
Samotný baťoh 2100g..Rucksack 2100g
Stan 2700g..Tent 2700g
Karimatka 375g..Sleeping mat 375g
Spacák 760g..Sleeping bag 760g
Hrnek 214g..Cup 214g
Plynové kartuše 1300g..Gas 1300g
Filtr 57g..Water filtr 57g
Lžíce 15g..Spoon 15g
Síť proti muškám 103g..Mosquito net 103g
Vařič 930g..Stove 930g
Nůž 57g..Knive 57g
Zapalovač 15g..Lighter 15g
Lehká péřovka 338g..Light jacket
Čepice 33g..Hat 33g
Rukavice 52g..Gloves 52g
Podvlíkačky na spaní 150g..Leggings 150g
2 x první vrstva dlouhý triko 478g..2 x base layer top, long sleeve 478g
Dlouhý kalhoty 693g..Trousers 693g
Nepromokavá bunda 425g..Waterproof jacket 425g
Nepromokavé kalhoty 225g..Waterproof trousers 225g
Šortky 161g..Shorts 161g
Konev 210g..Kettle 210g
Žabky 250g..Flip-flops 250g
Tričko 135g..T-shirt 135g
Tričko 130g..T-shirt 130g
Buff 36g..Buff 36g
Sedátko/polštář 95g..Seat mat/pillow 95g
Power banka 203g..Power bank 203g
Kabel 21g..Cable 21g
Náhradní ponožky 35g..Spare socks 35g
Náhradní slipy 124g..Spare underpants 124g
Kompas 68g..Compass 68g
Mapy 85g..Maps 85g
Toaletní papír 110g..Toilet paper 110g
Propiska 10g..Pen 10g
Flaška na vodu 167g..Water bottle 167g
Pytel 115g..Bag 115g
Telefon 164g..Phone 164g
Doklady 60g..Travel documents 60g
Hlavní stativ 1115g..Main tripod 1115g
Vlogový stativ 1031g..Vlog tripod 1031g
Vlogová kamera 673g..Vlog Camera 673g
Fotografická taška s vybavením 4764g..Photography gear 4764g
Dohromady to dělá 20782g..In total 20782g
Dále má manželka nesla toaletní potřeby a veškeré jídlo, které dohromady mělo na začátku treku 10kg, na konci ho měla pár desítek gramů..Also my wife was carrying the toiletry bag and all the food. The food was 10kg in total at the beginning and there were only a few grams left at the end of the trek.